MŮŽU SI VYBRAT ...

21.04.2020

Současná situace ve společnosti ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Na jedné straně je tu naše schopnost vzájemně se podporovat a pomáhat si. Na straně druhé je tu pochopitelný strach a obavy, které jsou následovány vzájemným udáváním se a nesnášenlivostí.

Zprávy, které přicházejí, vzbuzují úzkost. Jsme zasypáni množstvím často ne zrovna relevantních informací. Ano, mohou být matoucí. Problém není v tom, že tu ty informace jsou, ale v tom, nakolik si uvědomuji, že mám volbu kde a jakým způsobem je budu získávat. A jestli je přijmu jako fakt, nebo si dám tu práci a zdravým selským rozumem zvážím, zda dávají smysl.

Neříkám Vám, rozhodujte se rozumem, emoce nejsou důležité, zamlžují Vám pohled na realitu. Emoce a pocity důležité jsou. Prožíváme je, cítíme, ovlivňují naše chování k sobě i k našemu okolí. Ale pokud mne ovládnou v okamžiku, kdy se ke mně informace dostane, je dobré dát si čas na její přijetí. Nespěchat, nenechat se tou informací zalehnout. Je dobré zamyslet se. Co ve mně vyvolává? Může to být opravdu reálné?

Na to, abych takto dokázala stát "mimo" a nenechala se vtáhnout do víru strachu a paniky, je potřeba vystoupit z pozice oběti a vstoupit do pozice tvůrce. /Tohle obecně považuji za jedno z nejdůležitějších témat v životě./ Pokud jsem v roli tvůrce, jsem to já, kdo rozhoduje.
Tvůrce totiž není ten, koho informace různého charakteru a kvality ovládají. Je to ten, kdo si dá tu práci, postupně z nich vybírá, čerpá, třídí je a následně pak vytváří svůj pohled na svět.

Ano, je to trošku pracnější. Ale jen tak to budete Vy, kdo rozhoduje o svém životě.
A to za to stojí, ne?